V úterý 5. června se ve společenském sále Rezidence RoSa uskutečnila konference „Kniha je nejmocnější zbraní národa“, kterou uspořádala naše škola v rámci projektu Handbook for RSP Readers, podpořeného programem Erasmus+. Akce byla pojmenována podle citátu Karla Čapka, k jehož odkazu se jako škola hlásíme, a to zejména literární soutěží Čapkoviny.

 

Přivítali jsme nejen učitele z Čech a Moravy, ale také zástupce Ministerstva školství, Národního ústavu pro vzdělávání, Akademie věd, Městské knihovny v Praze a Středočeské vědecké knihovny v Kladně. Hlavním tématem byla čtenářská gramotnost žáků. Na programu byly tři teoretické příspěvky, jedno autorské čtení spojené s besedou a čtyři paralelní workshopy pro učitele.

 

PhDr. Jaroslav Císař se na úvod zaměřil na výsledky nejnovějších průzkumů, ale kromě čísel a grafů se dostalo také na spoustu zajímavostí. Ačkoliv se přednášející na obsahu svých příspěvků předem nedomlouvali, nečekaným leitmotivem se stal Harry Potter. Od PhDr. Jaroslava Císaře jsme se dozvěděli, proč překlad do češtiny patřil k prvním na světě a  čím je naprosto ojedinělý.

 

V následujícím příspěvku se Mgr. Zuzana Říhová, Ph.D. podělila o své zkušenosti vedoucí katedry na Oxfordu. Když popisovala univerzitní prostředí a striktně dodržované tradice, byli jsme zpět ve světě Harryho Pottera. Ovšem jenom na chvilku, protože hlavní pozornost byla věnována tomu, jak se v současné době vyučuje český jazyk a literatura na Oxfordské univerzitě. Představený model se od zkušenosti většiny z nás lišil v tom, že v každém ročníku je jen několik studentů a těm je věnována maximální pozornost. Jeden učitel na tři žáky, takový komfort u nás nemáme. Bohužel. Každé dva týdny esej v rozsahu 2 500 slov. Také nemáme. V tomhle případě spíš bohudík pro obě strany. Většina britských studentů češtiny s tímto jazykem na univerzitě teprve začíná, proto se v prvním ročníku pracuje s díly českých autorů v anglickém překladu. Obvykle je to Kundera, Hrabal, Havel. Semináře se zaměřují na konkrétní díla a opomíjejí dobový kontext i život autora, což byla jedna z odlišností, na které si absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy nemohla zvyknout a ráda by v tomto ohledu na Oxford něco málo z našeho prostředí přenesla.

Poslední teoretický příspěvek se věnoval současné dětské literatuře. O Mgr. Sandře Vebrové Fialové se v době vydání prvního dílu její Ducháčkovic rodiny říkalo i psalo, že je českou J. K. Rowlingovou. Kdo jiný by tedy mohl radit, jak napsat úspěšnou knihu pro děti, než právě ona. S ochotou podělit se o své know-how shrnula svou zkušenost do pěti bodů: psát akčně, jako by se jednalo o film, dbát na momenty překvapení, vytvářet charaktery, se kterými se dítě může ztotožnit, používat humor a hlavně být originální. Kromě beletristické tvorby se příspěvek dotknul i současných televizních pořadů pro děti a mládež, protože přednášející působí jako scenáristka a dramaturgyně na ČT:D. Tím jsme se dostali zpátky k podstatě celé konference – úroveň pořadů se odvíjí kromě jiné i od toho, jak jsou děti sečtělé, proto i z tohoto důvodu je podpora čtenářské gramotnosti u dětí nezbytná.

Po obědě proběhlo literární čtení Mgr. Ivany Myškové, která se pak zúčastnila také učitelského workshopu Mgr. Pavlíny Vočkové. Spisovatelka tak mohla zpovzdálí pozorovat, jak se s její povídkou Žena s žábou může pracovat v hodinách literatury. Při tvůrčích úkolech došlo na dílčí interpretaci textu, která potvrdila, že beletrie může ke každému čtenáři promlouvat jinak a nelze očekávat jedno „správné řešení“. Další workshop vedl Mgr. Jan Pytel, který pracoval s vlastní povídkou stejně jako Bc. Tomáš Hadrava. Aktivitu slovenského partnera zaměřenou na četbu ukázek a přiřazování obrázků předvedl Mgr. Daniel Dřímal. Workshopy zakončily celou konferenci, která se z pohledu účastníků i organizátorů vydařila, a to zejména zásluhou přednášejících, kterým patří poděkování za poutavé příspěvky plné informací, zkušeností, ale i humoru.