Page 13 - Příručka pro RSP čtenáře

X. GIMNAZIJA „IVAN
SUPEK“

Agencija za odgoj i obrazovanje
Liceo Scientifico Statale
Seguenza
Gymnázium Pavla Jozefa
Šafárika
Střední škola Náhorní
Aquilonis d.o.o. Handbook for reluctant, struggling and poor readers
(project no. - 2016-1-HR01-KA201-022159)
Co-funded by the Erasmus+ Programme of the European Union

3. JAK POMOCI

JAK SI PORADIT S NEOCHOTOU

Měli bychom mít na paměti, že naší cílovou skupinou jsou žáci neochotní a slabí a že úvodní
pokroky, pokud vůbec nějaké budeme schopni spatřit, budou minimální. V žádném případě
nenmůžeme očekávat, že tito studenti budou pro naši věc motivování a pozitivně naladěni. Čelíme
v tomto případě veliké výzvě.
Tyto děti se čtením v žádném případě nebaví; některé z nich dost možná nikdy nepřečetly ani
jednu knihu. Důvod je jednoduchý – čtení nesnášejí. Naše mise se zdá být ztracena již na samém
začátku. Je třeba si položit otázku: Má to vůbec cenu? Odpověď: Pokud to nezkusíme, nikdy se to
nedozvíme. A klidně se můžeme utěšovat myšlenkou, že nemáme co ztratit.
Pokud se rozhodneme učit dospívající děti, měli bychom se nejdříve sami naučit něco o nich.
Každá generace je odlišná, a není proto překvapením, že si mezi sebou často nerozumí. Nicméně
většina těch rozdílů je pouze na povrchu (oblečení, účes, hudba apod.) a je chybou dospělých (oni by
měli udělat ten první krok), že nejsou schopni vidět hlouběji, protože tam uvnitř je vše velmi podobné
tomu, jak to kdysi vypadalo u nich samotných (nálady, názory, problémy apod.).
Dospívající vždycky ocení, když se o ně zajímáme – o jejich oblíbenou hudbu, filmy, koníčky
(např. počítačové hry, sport) atd. Tyhlety detaily nám pomohou získat jejich pozornost, klidně podle
nich také můžeme vytvořit výukové aktivity.
Lidé obecně mají rádi pocit užitečnosti a důležitosti. Proč toho nevyužít ve třídě? Prostě je
požádejte o pomoc. Cokoli. Jakákoli maličkost spojená s projektem, který se právě chystáte začít.
Studenti uvidí učitele z trochu jiné perspektivy, více lidské – také nezvládne všechno sám, potřebuje
naši pomoc. Touto cestou je možné vytvořit si společně vzájemný vztah, který nemá šanci vzniknout,
pokud je učitel vnímán tradičním způsobem, jako někdo studentům vzdálený, k němuž nemají
možnost se lidsky přiblížit.
Studenti obzvláště ocení, pokud se téma výuky nějakým způsobem dotýká jejich životů; tím se
pro ně stává užitečné, důležité a snadno uchopitelné. Velmi často se studenti (zejména pak ti
neochotní) ptají: K čemu mi to v životě bude? Otázka jako taková je vlastně na místě a učitel musí být
schopen jasně odpovědět. Pokud to nedokáže, někde bude problém. Odpověď typu „protože to bude
v testu“ je nepřijatelná, bohužel ovšem častá. Na podobnou situaci by měl být učitel vždy připraven a
koncipovat podle toho své aktivity a výukové strategie.
Zamysleme se rovněž nad prostorem, v němž výuka probíhá. Změna způsobu sezení dokáže
přinést nový impuls. Spousta studentů je netečná z prostého důvodu – nenávidí školu a cokoli s ní
spojeného. Co se nám prvně vybaví, když se řekne škola? Většina by asi odpověděla lavice, sezení
v lavicích. Skutečně potřebujeme, aby v nich studenti seděli? Určitě ne, alespoň ne vždy. Proč tedy
nepřijdeme do třídy a neřekneme: „Pomozte mi ty lavice odnést ze třídy, dneska je nepotřebujeme!“
Můžeme si být jistí, že reakce bude pozitivní. A proč rovnou neopustit budovu? Existuje spousta míst,
kde může probíhat výuka. Na jaře a v létě parky a zahrady, za každého počasí pak třeba knihovna plná
zajímavých knih a časopisů.